Tělo jako výraz. Tvůrčí gesto podle Merleau-Pontyho a jeho revize na základě zkušenosti improvizace

Autor: Jan Puc
Filozofia, 2013, roč. 68, č. 5, s. 367-375.

Článek konfrontuje pojetí tělesného výrazu v Merleau-Pontyho Fenomenologii vnímání s pojetím, které lze vypracovat z dialogického jednání s vnitřním partnerem. Dialogické jednání je druh dramatického improvizovaného výstupu, rozvíjený na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU v Praze. Zatímco Merleau-Ponty uchopuje zážitek neurčitosti, typický pro tvůrčí zkušenost, schématem prázdná intence – vyplnění, pracuje dialogické jednání se zkušeností „přetělesnění“, během níž tělesný výraz sám plodí svůj význam. Tím se osvobozuje tělesná expresivita z horizontu předem daného smyslu, ať už se jedná o smysl vyplněný (v případě nápodoby) nebo o smysl pouze prázdně míněný (v případě inscenace nápadu). Improvizace tak nabízí nový způsob, jak se dostat ke zkušenosti ve „stádiu zrodu“, jak chápe vlastní úkol fenomenologie Merleau-Ponty, a pochopit tvořivost vlastního těla.

Článek v archivu časopisu Filozofia